Ve třetině zemí světa lidé trpí závažným porušováním náboženské svobody

„Zpráva o náboženské svobodě ve světě“ pro rok 2021, kterou vypracovala mezinárodní katolická charita a papežská nadace Církev v nouzi (Aid to the Church in Need, ACN), konstatuje, že náboženská svoboda se závažně porušuje ve třetině všech zemí světa. Podle této zprávy, která byla 20. dubna oficiálně představena v Římě a dalších městech po celém světě, nebylo v letech 2018 až 2020 toto základní právo respektováno v 62 ze 196 zemí světa (31,6 %). Touto svou již 15. zprávou o náboženské svobodě ve světě varuje papežská nadace Církev v nouzi před vážnými hrozbami, kterým je v celém světě toto základní právo vystaveno.

Jak zpráva uvádí, ve 26 zemích lidé trpí pronásledováním a v 95 % z nich se ve sledovaném období situace ještě zhoršila. Poprvé se v této kategorii objevuje devět zemí: sedm afrických (Burkina Faso, Kamerun, Čad, Komory, Konžská demokratická republika, Mali a Mosambik) a dvě asijské (Malajsie a Srí Lanka).

Tyto statistiky odrážejí jeden z hlavních závěrů zprávy: radikalizaci afrického kontinentu, zejména v subsaharské a východní Africe, kde dramaticky posílila přítomnost džihádistických skupin. Porušování náboženské svobody – včetně extrémní podoby pronásledování, jako je masové vraždění – se nyní odehrává ve 42 % všech afrických zemí a Burkina Faso i Mosambik jsou jen dva výrazné příklady.

Radikalizace se ovšem netýká jen afrického kontinentu. Zpráva popisuje také vzestup nadnárodních islamistických sítí pokrývajících nejen subsaharské státy od Mali po Mosambik, ale zasahujících také na Komory v Indickém oceánu nebo na Filipíny v Jihočínském moři s cílem vytvořit takzvaný „transkontinentální chalífát“.

Zpráva zdůrazňuje i další nový trend: zneužívání digitálních technologií, kybernetických sítí a hromadného sledování založeného na umělé inteligenci nebo technologii rozpoznávání obličeje, což v některých zemích s nejhorší situací v oblasti náboženské svobody vede ke zvýšení kontroly a diskriminace. Nejzřetelněji se to projevuje v Číně, kde zdejší komunistická strana k útlaku náboženských skupin využívá 626 milionů sledovacích kamer s umělou inteligencí a zařízení sledujících chytré telefony. Digitální technologie používají také džihádistické skupiny, aby tak radikalizovaly své následovníky a rekrutovaly nové.

Mezi dalšími zjištěními zpráva zmiňuje, že ve 42 zemích (21 %) může zřeknutí se náboženství nebo změna vyznání vést k závažným právním a společenským důsledkům, od ostrakizace ve vlastní rodině až po trest smrti.

Zpráva o náboženské svobodě ve světě zdůrazňuje a odsuzuje nárůst sexuálního násilí, které se využívá jako zbraň proti náboženským menšinám – jde o trestné činy proti ženám a dívkám, které jsou uneseny, znásilněny a nuceny konvertovat.

V zemích, kde dochází k závažnému porušování náboženské svobody, dnes žije přibližně 67 % světové populace, tedy přibližně 5,2 miliardy lidí, a patří sem i nejlidnatější státy, jako je Čína, Indie a Pákistán. V mnoha z nich se pronásledování nejvíce zaměřuje na náboženské menšiny. Podle zprávy také zesílilo náboženské pronásledování ze strany autoritářských vlád. Podpora etnické a náboženské nadvlády v některých asijských zemích, kde většinově převládá hinduismus nebo buddhismus, vedla k dalšímu útlaku menšin, který často z jejich příslušníků fakticky činí občany druhé kategorie. Krajním příkladem je Indie, podobná politika se ale uplatňuje mimo jiné i v Pákistánu, Nepálu, na Srí Lance nebo v Myanmaru.

V závěru zpráva zmiňuje, že na Západě došlo k nárůstu „zdvořilého pronásledování“. Tento pojem zavedl papež František, aby jím popsal, jak nová společenská pravidla a hodnoty vstupují do zásadního střetu s právy jednotlivce na svobodu svědomí, a tak náboženství odkazují „do uzavřených prostor kostelů, synagog nebo mešit“.

Výzkum se rovněž zabývá hlubokým dopadem pandemie nemoci covid-19 na právo na náboženskou svobodu. Tváří v tvář závažnosti nouzové situace považovaly vlády za nutné zavést mimořádná opatření a v některých případech také uplatnit nepřiměřená omezení pro praktikování náboženství ve srovnání s jinými, sekulárními činnostmi. V některých zemích, jako je Pákistán nebo Indie, se zadržovalo rozdělování humanitární pomoci náboženským menšinám. Zejména na sociálních sítích se pandemie zneužívala také jako záminka ke stigmatizaci určitých náboženských skupin, které ji údajně měly šířit nebo rovnou způsobit.

V úvaze nad závažnými zjištěními „Zprávy o náboženské svobodě ve světě“ uvedl výkonný prezident ACN dr. Thomas Heine-Geldern: „Je politováníhodné, že navzdory – byť důležitým – iniciativám OSN a vzniku ambasád náboženské svobody lze v současnosti reakce mezinárodního společenství na násilí opírající se o náboženství a na náboženské pronásledování obecně klasifikovat jako nedostatečné a opožděné.“

Zpráva o náboženské svobodě ve světě byla poprvé zveřejněna v roce 1999 a připravuje se vždy jednou za dva roky. Analyzuje, nakolik se ve 196 zemích světa pro všechna náboženství dodržuje základní lidské právo na náboženskou svobodu, jak ho zaručuje článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv.

#StandUpForReligiousFreedom

Celý text zprávy v několika světových jazycích si lze přečíst zde: https://acninternational.org/religiousfreedomreport

Zdroj: Aid to the Church in Need, ACN

Foto: Socha Krista vzkříšeného potřísněná krví po bombovém útoku na kostel na Srí Lance, Vatican Media