
Severní Nigérie se ve zprávách často objevuje v souvislosti s násilím, únosy a mezináboženskými konflikty. Uprostřed této reality však existuje také řada příkladů pokojného soužití křesťanů a muslimů. Biskup Gerard Musa z diecéze Katsina upozorňuje, že největší překážkou míru nejsou samotné náboženské rozdíly, ale především nejistota, nedostatek spravedlnosti a beztrestnost, které zasahují celou společnost.
Své postoje biskup představil v rozhovoru s papežskou nadací Aid to the Church in Need (ACN) během návštěvy jejího mezinárodního sídla. Hovořil přitom o životě v diecézi ve státě, kde přibližně 98 procent obyvatel tvoří muslimové a křesťané představují jen malou menšinu.
Navzdory obrazu regionu zmítaného neustálými konflikty biskup zdůrazňuje, že dialog je součástí každodenního života. „Existuje mnoho smíšených rodin. Žijí v míru, protože rodinné vazby jsou silnější než náboženské rozdíly,“ vysvětluje.
Pokojné soužití je podle něj patrné na tržištích, v sousedstvích i ve školách. Diecézní vzdělávací instituce navštěvují převážně muslimové, kteří zde studují společně s křesťany. Atmosféru vzájemného respektu podporují také civilní úřady. Během Vánoc a Velikonoc například pořádají veřejná gesta přátelství.
Předsudky však podle biskupa stále přetrvávají. Etnická skupina Hausa je historicky spojována především s islámem, a někteří lidé proto překvapivě reagují na skutečnost, že existují také křesťanští Hausové. „Někteří lidé si stále myslí, že Hausa nemůže být křesťanem, nebo že pokud jím je, musel přijít odjinud,“ říká Musa.
Biskup připomíná, že řada severních států Nigérie zavedla od počátku 21. století právo šaría. Tento vývoj podle něj v některých případech přispěl k napětí a násilným incidentům. Za zásadní problém však považuje především politickou manipulaci s náboženstvím.
„Dokud se pozornost soustředila na náboženství, neřešili jsme problémy jako korupce, beztrestnost nebo nespravedlnost,“ uvedl biskup v rozhovoru pro ACN. Podle jeho názoru přitom křesťanství a islám sdílejí řadu základních hodnot, které mohou být základem pro budování bezpečnější společnosti.
„Obě náboženství odsuzují krádež, vraždu a cizoložství. Tyto společné zásady by nám měly pomoci vybudovat zemi, v níž jsme si všichni před zákonem rovni,“ říká.
Musa zároveň připomíná případy lidí, kteří byli zavražděni, aniž by dostali možnost se bránit. Lituje, že k podobným praktikám stále dochází. „Nikdo nemůže být odsouzen, aniž by měl možnost se bránit. Pokud někdo spáchá trestný čin, je na soudech, aby o něm rozhodly.“
Vedle nábožensky motivovaného násilí čelí diecéze také rostoucí kriminalitě. Zločinecké gangy se věnují únosům, krádežím dobytka a útokům na venkovské komunity. „Únosy se staly velkým byznysem a vážným problémem,“ uvádí biskup.
K násilí podle něj přispívá několik faktorů, mimo jiné ekonomické zájmy, boj o kontrolu nad přírodními zdroji, politické manipulace a dlouhodobé opomíjení mnoha venkovských komunit. K atmosféře nejistoty, která postihuje křesťany i muslimy, přispívá také nedostatek vzdělání a pracovních příležitostí pro tisíce mladých lidí.
Tváří v tvář těmto výzvám proto diecéze sází na dialog a spolupráci s muslimskými představiteli. Biskup popisuje spolupráci biskupů a imámů při řešení problémů, které se týkají celé společnosti. Jedním z nich je například rostoucí zneužívání drog mezi mladými lidmi.
Křesťanští a muslimští představitelé společně realizují také vzdělávací iniciativy. Musa připomíná případ muslimského majitele pozemku, který daroval budovu pro školu určenou lidem vysídleným v důsledku násilí. Díky této spolupráci dnes získávají vzdělání děti i dospělí.
Pro diecézi představuje vzdělávání mnohem více než jen sociální službu. „Vzdělávání je jedním z nejvýznamnějších nástrojů pro budování míru,“ zdůrazňuje biskup.
Církev proto otevřela své školy rodinám, které přišly o domov a z nichž většina jsou muslimové. Podporuje také programy gramotnosti pro dospělé, kteří kvůli nejisté bezpečnostní situaci neměli možnost získat formální vzdělání.
Podle biskupa Gerarda Musy jsou tyto iniciativy důkazem, že i v prostředí poznamenaném násilím mohou křesťané a muslimové spolupracovat ve prospěch společného dobra. „Když vzděláváme mládež a doprovázíme ty, kteří přišli o vše, zaséváme naději do budoucnosti,“ uzavírá.
Zdroj: acninternational